Báseň · 1100 · Nishapur

Rubájaty

رباعیات

Úvodní poznámka

Omar Chajjám (1048–1131) byl matematik, astronom a filosof z Níšápúru, který pro seldžuckou dvorskou správu vypracoval reformu kalendáře a psal pojednání o algebře a Eukleidovi. Čtyřverší rubá’í, jež k nám dolehla pod jeho jménem, jsou učencovým vedlejším, téměř soukromým hlasem: epigramy chvil oddechu, které po staletí bytněly v rukopisné tradici a vstřebávaly verše cizích rukou. Toto vydání se řídí edicí Forúghího a Ghaního (Teherán, 1942), jež vybírá 178 čtyřverší jako nejjistější jádro korpusu, a číslování zde odpovídá databázi Ganjoor (sh1–sh178). Překlad je pořízen čerstvě z perštiny, nikoli přes proslulé viktoriánské přebásnění Edwarda FitzGeralda: tam, kde se jeho verše staly příslovími, stojí zde to, co perština skutečně říká.

Forma rubá’í jsou čtyři poloverše: samostatný důkaz, jenž v prvních dvou řádcích rozvrhne scénu či předpoklad, ve třetím se obrátí a ve čtvrtém dopadne s epigramatickou silou. Český překlad dává jeden verš na každý perský poloverš, v pořadí originálu, bez stahování a doplňování; rým AABA a radíf se nereprodukují na úkor obsahu. Chajjám zní jako geometr, který hovoří o smrti: konkrétní podstatná jména — džbán, hlína, tulipán, krčma, zájezdní hostinec — prostá skladba a logické spojky („poněvadž“, „dřív než“, „jestliže“) nesou tiše zdrcující důkaz. Tón je suchý, skeptický, něžný; nikdy mysticky mlžný a nikdy plačtivý.

Vracející se obrazy je třeba číst jako jednu myšlenku. Prach se stává hlínou, hlína džbánem, džbán opět prachem: hrnčíř a jeho džbán mluví hlasy dávných králů a milovaných (§107, §117, §159, §171). Nebeské „kolo“ (charch, falak) se otáčí jako lhostejný osud. Proti němu klade Chajjám znovu a znovu jediný příkaz — chuš báš, „buď vesel“, vypij tuto chvíli (dam, „dech“), neboť z toho, co bylo předtím i potom, se nikdo nevrátil (§111). Kde se čtyřverší dotkne Koránu, rajských hurisek, dvaasedmdesáti národů či mešity a synagogy, patří ta smělost textu a je přeložena bez zjemnění; ale ani bez přidaného rouhání — vtip je zde chytrý, ne pronikavý.

Mnohá z těchto rubá’í se připisují i jiným básníkům; autorství kolísá od čtyřverší ke čtyřverší. Tělo překladu zůstává čisté a pochybnost nese aparát: poznámky o jistotě připsání jsou v doprovodných souborech. Jména králů a hrdinů perské minulosti — Džamšíd, Bahrám, Kávús, Qobád, Feridún, Kajchosrov — stojí jako ukazatelé k velikosti, jež se obrátila v prach; úplné podoby s diakritikou jsou v glosáři.

Vstaň, má milá, pojď kvůli našemu srdci,
svou vlastní krásou rozřeš naši nesnáz:
džbán vína, ať jej vypijeme spolu,
dřív než z naší hlíny nadělají džbány.
برخیز بتا بیا ز بهر دل ما
حل کن به جمال خویشتن مشکل ما
یک کوزه شراب تا به هم نوش کنیم
زآن پیش که کوزه‌ها کنند از گل ما
Poněvadž nikdo neručí za zítřek,
podrž to veselé pro tuto chvíli, ty hloubavé srdce;
pij víno v měsíčním svitu, ó měsíci — vždyť měsíc
bude ještě dlouho zářit a nenajde nás.
چون عهده نمی‌شود کسی فردا را
حالی خوش دار این دل پرسودا را
می نوش به ماهتاب ای ماه که ماه
بسیار بتابد و نیابد ما را
Korán, jejž nazývají nejvyšším slovem,
čtou jen občas, ne bez ustání;
avšak kolem číše je verš, jenž zůstal usazen,
který všude čtou neustále.
قرآن که مهین کلام خوانند آن را
گهگاه نه بر دوام خوانند آن را
بر گرد پیاله آیتی هست مقیم
کاندر همه جا مدام خوانند آن را
Když víno nepiješ, neposmívej se opilým,
nestav svůj základ na lsti a úskocích;
a nechlub se tím, že víno nepiješ:
polykáš stovku soust, jimž je víno otrokem.
گر می نخوری طعنه مزن مستان را
بنیاد مکن تو حیله و دستان را
تو غره بدان مشو که می می‌نخوری
صد لقمه خوری که می غلام است آن را
Ať mám kolik chci barvy a vůně, a obojí krásné —
tvář jak tulipán a postavu jak cypřiš —
nevyjasnilo se, proč mě v domě rozkoše prachu
malíř věčnosti vůbec vyzdobil.
هر چند که رنگ و بوی زیباست مرا
چون لاله رخ و چو سرو بالاست مرا
معلوم نشد که در طربخانۀ خاک
نقاش ازل بهر چه آراست مرا
My jsme, a víno, a hudebník, a tento zbořený kout,
duše a srdce a číše a šat plný vinných skvrn;
osvobozeni od naděje na milost a od strachu z trestu,
volni od hlíny a větru a ohně a vody.
ماییم و می و مطرب و این کنج خراب
جان و دل و جام و جامه پر درد شراب
فارغ ز امید رحمت و بیم عذاب
آزاد ز خاک و باد و از آتش و آب
Ten palác, kde Džamšíd zvedal číši,
stal se doupětem laně a liška v něm našla klid;
Bahrám, jenž celý život lovil divoké osly —
viděls, jak sám Bahráma polapil hrob.
آن قصر که جمشید در او جام گرفت
آهو بچه کرد و روبه آرام گرفت
بهرام که گور می‌گرفتی همه عمر
دیدی که چگونه گور بهرام گرفت
Přišel mrak a znovu plakal nad zelení;
bez růžově zbarveného vína nemá cenu žít.
Tato zeleň, jež je dnes místem naší zábavy,
nad čí zelení z našeho prachu bude místem zábavy?
ابر آمد و باز بر سر سبزه گریست
بی بادهٔ گلرنگ نمی‌باید زیست
این سبزه که امروز تماشاگه ماست
تا سبزهٔ خاک ما تماشاگه کیست
Teď, když je květ tvého štěstí obtěžkán,
proč tvá ruka zahálí bez číše vína?
Pij víno, neboť čas je zrádný nepřítel,
a chytit takový den je těžké.
اکنون که گل سعادتت پربار است
دست تو ز جام می چرا بیکار است
می خور که زمانه دشمنی غدار است
دریافتن روز چنین دشوار است
Dnes k zítřku nemáš přístup,
a myšlenka na tvůj zítřek není než přelud;
nemař tuto chvíli, není-li tvé srdce šílené,
neboť tomuto zbytku života není vidět cenu.
امروز تو را دسترس فردا نیست
واندیشهٔ فردات به جز سودا نیست
ضایع مکن این دم ار دلت شیدا نیست
کاین باقی عمر را بها پیدا نیست
Ó ty, jenž jsi přišel planoucí z duchovního světa,
zmatený mezi pěti a čtyřmi a šesti a sedmi,
pij víno: nevíš, odkud jsi přišel;
buď vesel: nevíš, kam odejdeš.
ای آمده از عالم روحانی تفت
حیران شده در پنج و چهار و شش و هفت
می نوش ندانی ز کجا آمده‌ای
خوش باش ندانی به کجا خواهی رفت
Ó nebeské kolo, zkáza je z tvé zášti,
páchat bezpráví je tvůj odvěký zvyk;
ó hlíno, kdyby ti rozťali hruď,
kolik drahých klenotů je v tvé hrudi!
ای چرخ فلک خرابی از کینهٔ توست
بیدادگری شیوهٔ دیرینهٔ توست
ای خاک اگر سینه تو بشکافند
بس گوهر قیمتی که در سینهٔ توست
Ó srdce, když tě čas naplní žalem
a náhle z těla odejde tvá čistá duše,
sedni si na zeleň a žij vesele pár dní,
dřív než zeleň vyraší z tvého prachu.
ای دل چو زمانه می‌کند غمناکت
ناگه برود ز تن روان پاکت
بر سبزه نشین و خوش بزی روزی چند
زآن پیش که سبزه بر دمد از خاکت
Toto moře bytí vyšlo z úkrytu,
ale není nikdo, kdo by provrtal perlu poznání;
každý řekl něco z vlastního přeludu,
avšak jak to vskutku je, nikdo neumí říci.
این بحر وجود آمده بیرون ز نهفت
کس نیست که این گوهر تحقیق بسفت
هر کس سخنی از سر سودا گفتند
زآن روی که هست کس نمی‌داند گفت
Tento džbán byl, jako já, kdysi lkající milenec,
spoután v tenatech kadeří jedné krásky;
to ucho, jež mu vidíš na hrdle,
je ruka, jež spočívala na hrdle milé.
این کوزه چو من عاشق زاری بوده‌ست
در بند سر زلف نگاری بوده‌ست
این دسته که بر گردن او می‌بینی
دستی‌ست که بر گردن یاری بوده‌ست
Tento džbán, z něhož pije vodu nádeník,
vzešel z oka krále a ze srdce dvořana;
každá číše vína v dlani opilce
vzešla z tváře opilé a rtu stydlivé.
این کوزه که آبخوارهٔ مزدوری‌ست
از دیدهٔ شاهی و دل دستوری‌ست
هر کاسهٔ می که بر کف مخموری‌ست
از عارض مستی و لب مستوری‌ست
Tento starý zájezdní hostinec, jehož jméno je svět,
odpočívadlo strakatého koně jitra a večera,
je hostina, jež zbyla po sto Džamšídech,
palác, jenž byl oporou stu Bahrámů.
این کهنه رباط را که عالم نام است
وآرامگه ابلق صبح و شام است
بزمی‌ست که واماندۀ صد جمشید است
قصری‌ست که تکیه‌گاه صد بهرام است
Těch pár dní, jeden dva tři, směna života, minulo
jak voda v potoce a jak vítr v pláni;
nikdy mi nevytanul žal dvou dnů:
dne, jenž nepřišel, a dne, jenž minul.
این یک دو سه روز نوبت عمر گذشت
چون آب به جویبار و چون باد به دشت
هرگز غم دو روز مرا یاد نگشت
روزی که نیامده‌ست و روزی که گذشت
Na tváři růže je vánek Nourúzu líbezný,
na dvorci lučním je srdce hřející tvář líbezná;
o včerejšku, jenž minul, ať řekneš cokoli, není líbezné;
buď vesel a o včerejšku nemluv, neboť dnešek je líbezný.
بر چهرۀ گل نسیم نوروز خوش است
در صحن چمن روی دل‌افروز خوش است
از دی که گذشت هر چه گویی خوش نیست
خوش باش و ز دی مگو که امروز خوش است
Přede mnou a tebou byla noc i den,
a kroužící nebe bylo také při díle;
kamkoli položíš nohu na tvář země,
tam byla zornice oka nějaké krásky.
پیش از من و تو لیل و نهاری بوده‌ست
گردنده فلک نیز بکاری بوده است
هرجا که قدم نهی تو بر روی زمین
آن مردمک چشم نگاری بوده‌ست
Jak dlouho budu házet cihly do tváře moří?
Zhnusili se mi modláři chrámu.
Chajjáme, kdo řekl, že opilec bude v pekle?
Kdo šel do pekla a kdo přišel z ráje?
تا چند زنم به روی دریاها خشت
بیزار شدم ز بت‌پرستان کنشت
خیام ، که گفت دوزخی خواهد بود
که رفت به دوزخ و که آمد ز بهشت
Skladbu té číše, jež byla spojena vjedno —
rozbít ji nedovolí ani opilec;
tolik spanilých hlav a nohou a rukou,
z čí lásky se spojily a z čí zášti se rozbily?
ترکیب پیاله‌ای که در هم پیوست
بشکستن آن روا نمی‌دارد مست
چندین سر و پای نازنین از سر و دست
از مهر که پیوست و به کین که شکست
Poněvadž skladba živlů je chvílí pro tvou libost,
jdi, žij vesele, byť je to vůči tobě bezpráví;
buď s lidmi rozumu, neboť základ tvého těla
je prášek a vánek a prach a jeden dech.
ترکیب طبایع چو به کام تو دمی‌ست
رو شاد بزی اگرچه بر تو ستمی‌ست
با اهل خرد باش که اصل تن تو
گردی و نسیمی و غباری و دمی‌ست
Když mrak o Nourúzu omyl tvář tulipánu,
vstaň a pro číši vína učiň pevné rozhodnutí,
neboť tato zeleň, jež je dnes místem tvé zábavy,
zítra celá vyraší z tvého prachu.
چون ابر به نوروز رخ لاله بشست
برخیز و به جام باده کن عزم درست
کاین سبزه که امروز تماشاگه توست
فردا همه از خاک تو برخواهد رست
Když opilý slavík našel cestu do zahrady,
našel tvář růže a číši vína, jak se smějí;
přišel a řečí svého stavu mi do ucha řekl:
chop se, neboť život, který minul, nelze získat zpět.
چون بلبل مست راه در بستان یافت
روی گل و جام باده را خندان یافت
آمد به زبان حال در گوشم گفت
دریاب که عمر رفته را نتوان یافت
Poněvadž se kolo neotočilo podle libosti jediného mudrce,
počítej si nebesa sedm nebo chceš osm;
poněvadž je nutno zemřít a opustit všechny touhy,
co mravenec sní v hrobě nebo vlk v pláni.
چون چرخ به کام یک خردمند نگشت
خواهی تو فلک هفت شمر خواهی هشت
چون باید مرد و آرزوها همه هشت
چه مور خورد به گور و چه گرگ به دشت
Jako tulipán o Nourúzu vezmi pohár do ruky,
s tulipánolící, máš-li příležitost;
pij víno vesele, neboť toto staré kolo
tě náhle srazí dolů jak prach.
چون لاله به نوروز قدح گیر به دست
با لاله‌رخی اگر تو را فرصت هست
می نوش به خرمی که این چرخ کهن
ناگاه تو را چو خاک گرداند پست
Poněvadž ani pravda ani jistota není v ruce,
nelze celý život sedět v naději pochyby;
hej, neodkládejme číši vína z dlaně,
v nevědomí, co střízlivý a co opilý.
چون نیست حقیقت و یقین اندر دست
نتوان به امید شک همه عمر نشست
هان تا ننهیم جام می از کف دست
در بی‌خبری مرد چه هشیار و چه مست
Poněvadž ze všeho, co je, kromě větru nic není v ruce,
poněvadž ve všem, co je, je úbytek a zlom,
představ si, že vše, co je ve světě, není,
domnívej se, že vše, co ve světě není, je.
چون نیست ز هرچه هست جز باد به دست
چون هست به هرچه هست نقصان و شکست
انگار که هرچه هست در عالم نیست
پندار که هرچه نیست در عالم هست
Ten prach, jenž je pod nohou každého nevědomce,
je dlaň modly a tvář milované;
každá cihla, jež je na cimbuří paláce,
je prst vezíra nebo hlava sultána.
خاکی که به زیر پای هر نادانی‌ست
کفّ صنمیّ و چهرهٔ جانانی‌ست
هر خشت که بر کنگرهٔ ایوانی‌ست
انگشت وزیر یا سر سلطانی‌ست
Vládce, když složil stavbu živlů,
proč ji vrhl do nedostatku a vady?
Vyšla-li dobrá, proč ji rozbít?
A nevyšla-li tato podoba dobrá, čí je vina?
دارنده چو ترکیب طبایع آراست
از بهر چه اوفکندش اندر کم و کاست
گر نیک آمد شکستن از بهر چه بود
ور نیک نیامد این صور عیب که راست
K oponě tajemství nemá nikdo cestu,
o tomto ústrojí neví ničí duše;
kromě v srdci hlíny není žádného příbytku;
pij víno, neboť takové báje nejsou krátké.
در پردۀ اسرار کسی را ره نیست
زین تعبیه جان هیچ‌کس آگه نیست
جز در دل خاک هیچ منزلگه نیست
می خور که چنین فسانه‌ها کوته نیست
Ve snu jsem byl a jeden mudrc mi řekl:
ze spánku nikomu nerozkvetla růže radosti;
proč činíš to, co je spřaženo se smrtí?
Pij víno, neboť pod hlínou je nutno spát.
در خواب بدم مرا خردمندی گفت
کز خواب کسی را گل شادی نشکفت
کاری چه کنی که با اجل باشد جفت؟
می خور که به زیر خاک می‌باید خفت
V kruhu, kde je náš příchod a odchod,
není mu vidět ani počátek ani konec;
nikdo v tomto smyslu ani na chvíli nemluví právem:
odkud tento příchod a kam tento odchod.
در دایره‌ای که آمد و رفتن ماست
او را نه بدایت نه نهایت پیداست
کس می‌نزند دمی در این معنی راست
کاین آمدن از کجا و رفتن به کجاست
Jestliže na jaře modla z pokolení hurisky
mi podá pohár vína na kraji pole,
jakkoli je to v očích davu ohavné,
ať jsem horší než pes, vyslovím-li jméno ráje.
در فصل بهار اگر بتی حور سرشت
یک ساغر می دهد مرا بر لب کشت
هر چند به نزد عامه این باشد زشت
سگ به ز من است اگر برم نام بهشت
Chop se, že odejdeš, odloučen od duše,
do opony tajemství zániku odejdeš;
pij víno: nevíš, odkud jsi přišel;
buď vesel: nevíš, kam odejdeš.
دریاب که از روح جدا خواهی رفت
در پردۀ اسرار فنا خواهی رفت
می نوش ندانی از کجا آمده‌ای
خوش باش ندانی به کجا خواهی رفت
Sákí, růže a zeleň se staly tak radostnými,
chop se, neboť za týden se staly prachem;
pij víno a utrhni růži, neboť než se podíváš,
růže se stala prachem a zeleň smetím.
ساقی گل و سبزه بس طربناک شده‌ست
دریاب که هفته دگر خاک شده‌ست
می نوش و گلی بچین که تا درنگری
گل خاک شده‌ست و سبزه خاشاک شده‌ست
Dlouho je můj život temný a mé dílo není přímé,
strasti jen přibývá a klidu je nedostatek;
díky Bohu, že to, co je nástrojem neštěstí,
nemusíme žádat od nikoho jiného.
عمری‌ست مرا تیره و کاری‌ست نه راست
محنت همه افزوده و راحت کم و کاست
شکر ایزد را که آنچه اسباب بلاست
ما را ز کس دگر نمی‌باید خواست
Doba růží a kraj potoka a lem pole,
s jedním dvěma třemi druhy a loutkou z pokolení hurisky;
přines pohár, neboť ti, kdo pijí ranní víno,
jsou osvobozeni od mešity a volni od chrámu.
فصل گل و طرف جویبار و لب کشت
با یک دو سه اهل و لعبتی حورسرشت
پیش آر قدح که باده‌نوشان صبوح
آسوده ز مسجدند و فارغ ز کنشت
Byť ratolest trvání vyrašila z kořene tvého štěstí,
byť na tvém těle je život přiléhavým šatem,
ve stanu těla, jenž ti je přístřeškem,
hej, neopírej se: jeho čtyři kolíky jsou zpuchřelé.
گر شاخ بقا ز بیخ بختت رستست
ور بر تن تو عمر لباسی چستست
در خیمه تن که سایبانی‌ست ترا
هان تکیه مکن که چارمیخش سستست
Lidé říkají: ráj s huriskou je líbezný;
já pravím: šťáva hroznu je líbezná.
Vezmi tuto hotovost a pusť ruku z toho na dluh,
neboť zvuk bubnu je líbezný slyšet z dálky.
گویند کسان بهشت با حور خوش است
من می‌گویم که آب انگور خوش است
این نقد بگیر و دست از آن نسیه بدار
کآواز دهل شنیدن از دور خوش است
Říkají mi, že opilec bude v pekle;
slovo je to mylné, srdce na ně nelze upnout;
kdyby milenci a pijáci byli v pekle,
zítra bys ráj viděl jak svou dlaň.
گویند مرا که دوزخی باشد مست
قولی‌ست خلاف ، دل در آن نتوان بست
گر عاشق و میخواره به دوزخ باشند
فردا بینی بهشت همچون کف دست
Já nic nevím: ten, kdo mě stvořil,
učinil mě z lidu ráje nebo ohyzdného pekla?
Číše a modla a loutna na kraji pole —
ty tři jsou mi hotovostí, a tobě je ráj na dluh.
من هیچ ندانم که مرا آن‌که سرشت
از اهل بهشت کرد یا دوزخ زشت
جامی و بتی و بربطی بر لب کشت
این هرسه مرا نقد و تو را نسیه بهشت
Měsíční svit svým světlem rozťal lem noci;
pij víno, lepší chvíle než tato není;
buď vesel a nehloubej, neboť měsíční svit dlouho
nad prachem každého, jednoho po druhém, bude zářit.
مهتاب به نور دامن شب بشکافت
می نوش دمی بهتر از این نتوان یافت
خوش باش و میندیش که مهتاب بسی
اندر سر خاک یک به یک خواهد تافت
Pít víno a být vesel je můj obřad,
být osvobozen od nevíry a víry je má víra;
řekl jsem nevěstě času: jaké je tvé věno?
Řekla: tvé veselé srdce je mé věno.
می خوردن و شاد بودن آیین من است
فارغ بودن ز کفر و دین دین من است
گفتم به عروس دهر کابین تو چیست
گفتا دل خرم تو کابین من است
Víno je roztavený rubín a láhev je důl,
tělem je číše a víno v ní je duší;
ten křišťálový pohár, jenž se směje od vína,
je slza, v níž je skryta krev srdce.
می لعل مذاب است و صراحی کان است
جسم است پیاله و شرابش جان است
آن جام بلورین که ز می خندان است
اشکی است که خون دل در او پنهان است
Pij víno, neboť věčný život je toto;
sama tvá sklizeň z mládí je toto;
v době růží a vína a opojených druhů
buď vesel na chvíli, neboť život je toto.
می نوش که عمر جاودانی این است
خود حاصلت از دور جوانی این است
هنگام گل و باده و یاران سرمست
خوش باش دمی که زندگانی این است
Dobro a zlo, jež je v povaze člověka,
radost a žal, jež je v sudbě a osudu,
nepřipisuj je kolu, neboť na cestě rozumu
je kolo tisíckrát bezmocnější než ty.
نیکی و بدی که در نهاد بشر است
شادی و غمی که در قضا و قدر است
با چرخ مکن حواله کاندر ره عقل
چرخ از تو هزار بار بیچاره‌تر است
V každé pláni, kde byl tulipánový lán,
byl z rudé krve nějakého vladaře;
každá snítka fialky, jež roste ze země,
je pihou, jež byla na tváři krásky.
در هر دشتی که لاله‌زاری بوده‌ست
از سرخی خون شهریاری بوده‌ست
هر شاخ بنفشه کز زمین می‌روید
خالی‌ست که بر رخ نگاری بوده‌ست
Každé zrnko, jež bylo v prachu nějaké země,
bylo přede mnou a tebou korunou a prstenem;
prach ze spanilé tváře střásej s úctou,
neboť i on byl tváří sličné krásky.
هر ذره که در خاک زمینی بوده‌ست
پیش از من و تو تاج و نگینی بوده‌ست
گرد از رخ نازنین به آزرم فشان
کآن هم رخ خوب نازنینی بوده‌ست
Každá zeleň, jež vyrašila na kraji potoka,
řekl bys, že vyrašila ze rtu anděli podobného;
neklaď nohu na zeleň pohrdavě,
neboť ta zeleň vyrašila z prachu tulipánolícího.
هر سبزه که بر کنار جویی رسته‌ست
گویی ز لب فرشته‌خویی رسته‌ست
پا بر سر سبزه تا به خواری ننهی
کآن سبزه ز خاک لاله‌رویی رسته‌ست
Doušek vína je lepší než království Kávúse,
lepší než trůn Qobáda a država Túsu;
každý nářek, jejž pijan vydá za úsvitu,
je lepší než pobožnost pokryteckých asketů.
یک جرعهٔ می ز ملک کاووس به است
از تخت قباد و ملکت طوس به است
هر ناله که رندی به سحرگاه زند
از طاعت زاهدان سالوس به است
Když život dojde ke konci, co sladké a co hořké;
když se číše naplní, co Bagdád a co Balch;
pij víno, neboť po mně a tobě měsíc ještě dlouho
od úplňkového sklonku k novu přijde, od novu ke sklonku.
چون عمر به سر رسد چه شیرین و چه تلخ
پیمانه چو پر شود چه بغداد و چه بلخ
می نوش که بعد از من و تو ماه بسی
از سَلخ به غٌرّه آید از غره به سلخ
Ti, kdo se stali mořem učenosti a vzdělanosti,
ve shromáždění dokonalosti svící druhů,
nenašli cestu ven z této temné noci:
pověděli báji a pohroužili se do spánku.
آنان که محیط فضل و آداب شدند
در جمع کمال شمع اصحاب شدند
ره زین شب تاریک نبردند برون
گفتند فسانه‌ای و در خواب شدند
Ty, jež vyhnali do pouště příčin,
bez nich vyřídili všechna díla;
dnes vrhli vpřed nějakou záminku,
a zítra bude vše to, co předem připravili.
آن را که به صحرای علل تاخته‌اند
بی او همه کارها بپرداخته‌اند
امروز بهانه‌ای درانداخته‌اند
فردا همه آن بود که درساخته‌اند
Ti, kdo zestárli, a tito, kdo jsou mladí,
každý za svou touhou uběhne jeden trysk;
tento starý svět nikomu nezůstane navěky:
odešli, a my odcházíme, jiní přijdou a odejdou.
آن‌ها که کهن شدند و این‌ها که نوند
هر کس به مراد خویش یک تک به دوند
این کهنه‌جهان به کس نماند باقی
رفتند و رویم دیگر آیند و روند
Ten, kdo položil zemi a kolo a nebesa,
kolik cejchů vpálil do žalného srdce;
mnoho rtů jak rubín a kadeří jak pižmo
vložil do bubnu země a schránky prachu.
آن‌کس که زمین و چرخ و افلاک نهاد
بس داغ که او بر دل غمناک نهاد
بسیار لب چو لعل و زلفین چو مشک
در طبل زمین و حقهٔ خاک نهاد
Přivádějí jednoho a jiného uchvacují,
nikomu neodhalují tajemství;
nám ze sudby jen tuto míru ukazují:
je to číše našeho života, kterou odměřují.
آرند یکی و دیگری بربایند
بر هیچ‌کسی راز همی‌نگشایند
ما را ز قضا جز این قدر ننمایند
پیمانهٔ عمر ماست می‌پیمایند
Hvězdy, jež jsou obyvateli této klenby,
jsou pro mudrce příčinou váhání;
hej, neztrať konec nitě rozumu,
neboť i ti, kdo vládnou, jsou zmateni.
اجرام که ساکنان این ایوان‌اند
اسباب تردد خردمندان‌اند
هان تا سر رشتهٔ خرد گم نکنی
کآنان که مدبرند سرگردان‌اند
Z mého příchodu nemělo nebe užitek,
a z mého odchodu nevzrostla jeho sláva a čest;
a od nikoho ještě mé dvě uši neslyšely,
proč tento můj příchod a odchod byl.
از آمدنم نبود گردون را سود
وز رفتن من جلال و جاهش نفزود
وز هیچ کسی نیز دو گوشم نشنود
کاین آمدن و رفتنم از بهر چه بود
Z utrpení se člověk stává svobodným,
kapka, když snese vězení mušle, se stává perlou;
byť jmění nezůstane, ať zůstane hlava na svém místě;
číše, když se vyprázdní, se opět naplní.
از رنج کشیدن آدمی حر گردد
قطره چو کشد حبس صدف در گردد
گر مال نماند سر بماناد به جای
پیمانه چو شد تهی دگر پر گردد
Běda, jmění vyklouzlo z ruky,
a z ruky smrti tolik jater zkrvavělo;
nikdo nepřišel z onoho světa, abych se ho zeptal,
jak se vede cestovatelům tohoto světa.
افسوس که سرمایه ز کف بیرون شد
وز دست اجل بسی جگرها خون شد
کس نآمد از آن جهان که پرسم از وی
کاحوال مسافران دنیا چون شد
Běda, list mládí byl svinut,
a to svěží jaro života se stalo zimou;
ten pták radosti, jehož jméno bylo mládí —
běda, nevím, kdy přiletěl a kdy odletěl.
افسوس که نامهٔ جوانی طی شد
و آن تازه بهار زندگانی دی شد
آن مرغ طرب که نام او بود شباب
افسوس ندانم که کی آمد کی شد
Přijde čas, kdy nebudeme a svět bude,
ani jméno po nás ani stopa nebude;
předtím jsme nebyli a nic nescházelo;
poté, až nebudeme, bude to stejné.
ای بس که نباشیم و جهان خواهد بود
نی نام ز ما و نی‌ نشان خواهد بود
زین پیش نبودیم و نبد هیچ خلل
زین پس چو نباشیم همان خواهد بود
Tento rozum, jenž běží po cestě štěstí,
stokrát denně ti sám praví:
chop se této jediné chvíle svého času, neboť nejsi
onen pórek, který sklidí a znovu vzejde.
این عقل که در ره سعادت پوید
روزی صد بار خود تو را می‌گوید
دریاب تو این یک دم وقتت که نه‌ای
آن تره که بدروند و دیگر روید
Tato karavana života podivně míjí;
chop se chvíle, jež s veselím míjí;
sákí, žal druhů pro zítřek, proč jej jíš?
Přines pohár, neboť noc míjí.
این قافلهٔ عمر عجب می‌گذرد
دریاب دمی که با طرب می‌گذرد
ساقی غم فردای حریفان چه خوری
پیش آر پیاله را که شب می‌گذرد
Na má záda z času ty přicházíš,
a ode mne vychází všechno dílo nedobré;
duše se rozhodla vyrazit a řekl jsem: nechoď;
řekla: co mám dělat — dům se hroutí.
بر پشت من از زمانه تو می‌آید
وز من همه کار نانکو می‌آید
جان عزم رحیل کرد و گفتم بمرو
گفتا چه کنم خانه فرومی‌آید
Na nebeské kolo nikdo nezvítězil,
a od pojídání lidí se země nenasytila;
jsi pyšný, že tě dosud nesnědla —
nespěchej, sní i tebe, není pozdě.
بر چرخ فلک هیچ کسی چیر نشد
وز خوردن آدمی زمین سیر نشد
مغرور بدانی که نخورده‌ست تو را
تعجیل مکن هم بخورد دیر نشد
Byť před tvým okem svět zdobí,
nedej se jím zlákat, neboť rozumní se nezláká;
mnozí jako ty odejdou a mnozí přijdou;
uchvať svůj díl, dřív než uchvátí tebe.
بر چشم تو عالم ارچه می‌آرایند
مگرای بدان که عاقلان نگرایند
بسیار چو تو روند و بسیار آیند
بربای نصیب خویش کت بربایند
Poněvadž pero sudby po mně ženou beze mne,
proč tedy jeho dobro a zlo ode mne žádají znát?
Včera beze mne, a dnes jak včera beze mne a tebe;
zítra s jakým důvodem mě k soudci povolají?
بر من قلم قضا چو بی من رانند
پس نیک و بدش ز من چرا می‌دانند
دی بی من و امروز چو دی بی من و تو
فردا به چه حجتم به داور خوانند
Jak dlouho budeš zajatcem barvy a vůně?
Jak dlouho poběžíš za vším ohyzdným a sličným?
Ať jsi pramen Zamzamu a ať voda života,
nakonec do srdce hlíny sestoupíš.
تا چند اسیر رنگ و بو خواهی شد
چند از پی هر زشت و نکو خواهی شد
گر چشمهٔ زمزمی و گر آب حیات
آخر به دل خاک فروخواهی شد
Dokud nepřejdeš cestu kalandara, nebude to;
dokud tvář neomyješ krví srdce, nebude to;
proč vaříš přeludy? Dokud, jak srdcem spálení,
se svobodně sebe nezřekneš, nebude to.
تا راه قلندری نپویی نشود
رخساره بخون دل نشویی نشود
سودا چه پزی تا که چو دلسوختگان
آزاد به ترک خود نگویی نشود
Od chvíle, kdy se Venuše a měsíc ukázaly na nebi,
nic lepšího než ryzí víno nikdo neviděl;
divím se prodavačům vína: oni,
co lepšího, než co prodávají, chtějí koupit?
تا زهره و مه در آسمان گشت پدید
بهتر ز می ناب کسی هیچ ندید
من در عجبم ز می‌فروشان کایشان
به زآن‌که فروشند چه خواهند خرید
Poněvadž úděl a věk nelze učinit větším či menším,
srdce méně či více zasmušilým nelze učinit;
mé a tvé dílo je takové, jak má a tvá vůle,
ani z vosku vlastní rukou je nelze učinit.
چون روزی و عمر بیش و کم نتوان کرد
دل را به کم و بیش دژم نتوان کرد
کار من و تو چنان‌که رای من و توست
از موم به دست خویش هم نتوان کرد
Živý, jenž mocí tvoří hlavu a tvář,
týž stále tvoří i dílo nepřítele;
říkají, že hrnčíř nebyl muslim —
co o něm řekneš, když tvaruje tykev?
حیی که به قدرت سر و رو می‌سازد
همواره همو کار عدو می‌سازد
گویند قرابه‌گر مسلمان نبود
او را تو چه گویی که کدو می‌سازد
Ve světě, když ohlásí čerstvou růži,
poruč, milá, ať dávají víno s mírou;
o hurisce a palácích a ráji a pekle
seď bezstarostně, neboť to všechno jsou pověsti.
در دهر چو آواز گل تازه دهند
فرمای بتا که می به‌اندازه دهند
از حور و قصور و ز بهشت و دوزخ
فارغ بنشین که آن هر آوازه دهند
Ve světě každý, kdo má půl chleba
a k usednutí má nějaké hnízdo,
není ani ničím sluhou, ani ničím pánem;
řekni mu: žij vesele, neboť má dobrý svět.
در دهر هر آن‌که نیم‌نانی دارد
از بهر نشست آشیانی دارد
نه خادم کس بود نه مخدوم کسی
گو شاد بزی که خوش‌جهانی دارد
Rolník sudby zasel a sklidil mnoho jako my;
jíst žal nadarmo nepřináší užitek;
naplň pohár vína, vlož mi jej rychle do dlaně,
ať znovu piji, neboť vše, co mělo být, už bylo.
دهقان قضا بسی چو ما کشت و درود
غم خوردن بیهوده نمی‌دارد سود
پر کن قدح می به کفم درنه زود
تا باز خورم که بودنی‌ها همه بود
Krásný den, a vzduch ani horký ani studený;
mrak z tváře zahrady smývá prach;
slavík řečí svého stavu, ke žluté růži,
křičí, že je nutno pít víno.
روزی‌ست خوش و هوا نه گرم است و نه سرد
ابر از رخ گلزار همی‌شوید گرد
بلبل به زبان حال خود با گل زرد
فریاد همی‌کند که می باید خورد
Dřív než na tvou hlavu podniknou přepad,
poruč, ať přinesou růžově zbarvené víno;
nejsi zlato, ó nedbalý nevědomče, aby tě
uložili do země a zase vyzvedli.
زآن پیش که بر سرت شبیخون آرند
فرمای که تا بادهٔ گلگون آرند
تو زر نه‌ای ای غافل نادان که تو را
در خاک نهند و باز بیرون آرند
Jak dlouho tvůj věk poplyne v samolibosti,
nebo v honbě za nebytím a bytím poplyne?
Pij víno, neboť život, jejž smrt honí,
lépe ať plyne ve spánku nebo v opojení.
عمرت تا کی به خودپرستی گذرد
یا در پی نیستی و هستی گذرد
می نوش که عمری که اجل در پی اوست
آن به که به خواب یا به مستی گذرد
Nikdo nesnesnadnil nesnáz tajemství smrti,
nikdo nevkročil ani krokem ven z kruhu;
hledím od začátečníka k mistru:
nemohoucnost je v ruce každého, kdo se zrodil z matky.
کس مشکل اسرار اجل را نگشاد
کس یک قدم از دایره بیرون ننهاد
من می‌نگرم ز مبتدی تا استاد
عجز است به دست هرکه از مادر زاد
Zmenši touhu po světě a žij spokojeně,
od dobra a zla času přetni pouto;
víno v dlani a kadeře milé drž, neboť brzy
i to mine a nezůstane těch pár dní.
کم کن طمع از جهان و می‌زی خرسند
از نیک و بد زمانه بگسل پیوند
می در کف و زلف دلبری گیر که زود
هم بگذرد و نماند این روزی چند
Byť můj žal a strast má trvání,
tvé veselí a radost drží hlavu vzhůru;
neopírej se o žádné z obou, neboť kolo nebes
za oponou má tisícerou hru.
گرچه غم و رنج من درازی دارد
عیش و طرب تو سرفرازی دارد
بر هر دو مکن تکیه که دوران فلک
در پرده هزار گونه بازی دارد
Nebe ze země nezvedne žádný květ,
aby jej nerozlomilo a zase zemi neodevzdalo;
kdyby mrak jak vodu zvedal prach,
až do vzkříšení by pršel krví milých.
گردون ز زمین هیچ گلی برنارد
کش نشکند و هم به زمین نسپارد
گر ابر چو آب خاک را بردارد
تا حشر همه خون عزیزان بارد
Jestliže jeden tvůj dech ze života míjí,
nedopusť, aby minul jinak než v radosti;
střez se, neboť jmění touhy po světě
je věk, a jak jej trávíš, tak míjí.
گر یک نفست ز زندگانی گذرد
مگذار که جز به شادمانی گذرد
هشدار که سرمایهٔ سودای جهان
عمر است چنان کش گذرانی گذرد
Říkají: bude ráj a černooká huriska,
tam bude víno a mléko a med;
zvolili-li jsme víno a milou, co na tom?
Vždyť konec věci bude přece takový.
گویند بهشت و حورعین خواهد بود
آنجا می و شیر و انگبین خواهد بود
گر ما می و معشوق گزیدیم چه باک
چون عاقبت کار چنین خواهد بود
Říkají: bude ráj a huriska a Kausar,
řeka vína a mléka a medu a cukru;
naplň pohár vínem a vlož mi jej do ruky;
hotovost před tisícem na dluh je líbeznější.
گویند بهشت و حور و کوثر باشد
جوی می و شیر و شهد و شکر باشد
پر کن قدح باده و بر دستم نه
نقدی ز هزار نسیه خوش‌تر باشد
Říkají, že všichni ti, kdo se zdrží,
jak zemřou, tak povstanou;
my s vínem a milenkou jsme proto stále,
snad aby nás při vzkříšení tak vzbudili.
گویند هر آن کسان که با پرهیزند
زآن‌سان که بمیرند چنان برخیزند
ما با می و معشوقه از آنیم مدام
باشد که به حشرمان چنان انگیزند
Pij víno, neboť ze srdce odnáší hojnost a nedostatek,
a myšlenku na dvaasedmdesát národů odnáší;
nevyhýbej se té alchymii, z níž
doušek vypiješ — a tisíc neduhů odnese.
می خور که ز دل کثرت و قلت ببرد
و اندیشه هفتاد و دو ملت ببرد
پرهیز مکن ز کیمیایی که از او
یک جرعه خوری هزار علت ببرد
Každé tajemství, jež je v srdci moudrého,
má být skrytější než Símurgh;
neboť v mušli se ze skrytosti stane perlou
ona kapka, jež je tajemstvím srdce moře.
هر راز که اندر دل دانا باشد
باید که نهفته‌تر ز عنقا باشد
کاندر صدف از نهفتگی گردد در
آن قطره که راز دل دریا باشد
Každé jitro, když tvář tulipánu bere rosu
a nad fialkou v zahradě se sklání,
spravedlnost mě líbezně těší poupětem,
jež svůj vlastní lem těsně sbírá.
هر صبح که روی لاله شبنم گیرد
بالای بنفشه در چمن خم گیرد
انصاف مرا ز غنچه خوش می‌آید
کاو دامن خویشتن فراهم گیرد
Nikdy mé srdce nebylo zbaveno vědění,
málo zbylo z tajemství, jež by nebyla poznána;
dvaasedmdesát let jsem přemítal v noci i ve dne,
a poznal jsem, že nic nebylo poznáno.
هرگز دل من ز علم محروم نشد
کم ماند ز اسرار که معلوم نشد
هفتاد و دو سال فکر کردم شب و روز
معلومم شد که هیچ معلوم نشد
I zrno naděje zůstane na mlatě,
i zahrada a příbytek zůstanou beze mne a tebe;
své stříbro a zlato, od dirhamu po zrno ječmene,
s přítelem stráv, jinak zůstane nepříteli.
هم دانهٔ امید به خرمن ماند
هم باغ و سرای بی تو و من ماند
سیم و زر خویش از درمی تا به جوی
با دوست بخور گرنه به دشمن ماند
Souhlasní přátelé všichni odešli z ruky,
pod nohou smrti byli jeden po druhém sraženi;
pili jsme z téhož vína na hostině života,
o kolo dvě před námi se opili.
یاران موافق همه از دست شدند
در پای اجل یکان یکان پست شدند
خوردیم ز یک شراب در مجلس عمر
دوری دو سه پیشتر ز ما مست شدند
Číše vína stojí za sto srdcí a věr,
doušek vína stojí za říši Číny;
kromě rubínového vína není na tváři země
hořkosti, jež stojí za tisíc sladkých duší.
یک جام شراب صد دل و دین ارزد
یک جرعهٔ می مملکت چین ارزد
جز بادهٔ لعل نیست در روی زمین
تلخی که هزار جان شیرین ارزد
Kapkou vody bylo a s mořem se stalo;
zrnkem prachu se zemí se sjednotilo;
tvůj příchod a odchod v tomto světě, co je?
Přiletěla moucha, objevila se — a zmizela.
یک قطرهٔ آب بود با دریا شد
یک ذرهٔ خاک با زمین یکتا شد
آمدشدن تو اندر این عالم چیست
آمد مگسی پدید و ناپیدا شد
Chléb na dva dny kdyby měl člověk,
a z rozbitého džbánu na chvíli studenou vodu,
proč být poddaným nižšího, než je sám?
Nebo proč sloužit někomu jako on sám?
یک نان به دو روز اگر بود حاصل مرد
از کوزه شکسته‌ای دمی آبی سرد
مأمور کم از خودی چرا باید بود
یا خدمت چون خودی چرا باید کرد
Ten rubín v prosté sklenici přines,
a toho důvěrníka a druha každého svobodného přines;
poněvadž víš, že trvání prachového světa
je vítr, jenž brzy mine — přines víno.
آن لعل در آبگینهٔ ساده بیار
وآن محرم و مونس هر آزاده بیار
چون می‌دانی که مدت عالم خاک
باد است که زود بگذرد باده بیار
O to, co má být, příteli, co se staráš?
A marnou myšlenkou zraňuješ srdce a duši;
žij vesele a svět trav v radosti;
rada se s tebou nekonala na počátku díla.
از بودنی ای دوست چه داری تیمار
وز فکرت بیهوده دل و جان افکار
خرم بزی و جهان به شادی گذران
تدبیر نه با تو کرده‌اند اول کار
Nebesa, jež nerozmnožují nic než žal,
nepoloží nic na místo, aby zase neuchvátila;
kdyby nezrození věděli, co my
snášíme od času, nepřišli by.
افلاک که جز غم نفزایند دگر
ننهند به جا تا نربایند دگر
ناآمدگان اگر بدانند که ما
از دهر چه می‌کشیم نایند دگر
Ó srdce, žal o tento zchátralý svět nejez;
nejsi marné — marné žaly nejez;
poněvadž to, co bylo, minulo, a nebylé se neukazuje,
buď vesel, žal o bylé a nebylé nejez.
ای دل غم این جهان فرسوده مخور
بیهوده نه‌ای غمان بیهوده مخور
چون بوده گذشت و نیست نابوده پدید
خوش باش غم بوده و نابوده مخور
Ó srdce, všechno náčiní světa pokládej za získané,
zahradu své radosti pokládej zelení vyzdobenou;
a pak na oné zeleni jedné noci jak rosa
pokládej se za usazeného, a za jitra povstalého.
ایدل همه اسباب جهان خواسته گیر
باغ طربت به سبزه آراسته گیر
و آنگاه بر آن سبزه شبی چون شبنم
بنشسته و بامداد برخاسته گیر
Tito mrtví z hrobů se stali prachem a prsti,
každé zrnko od každého zrnka se odtáhlo;
ach, co je to za víno, že až do dne účtování
jsou bez sebe a nevědomí všeho?
این اهل قبور خاک گشتند و غبار
هر ذره ز هر ذره گرفتند کنار
آه این چه شراب است که تا روز شمار
بیخود شده و بی‌خبرند از همه کار
Cihla na hrdle sudu je lepší než království Džamovo,
vůně číše lepší než pokrm Marjamin;
ranní vzdech z hrudi opilcovy
je lepší než nářek Bú Saída a Adhama.
خشت سر خم ز ملکت جم خوشتر
بوی قدح از غذای مریم خوشتر
آه سحری ز سینهٔ خماری
از نالهٔ بوسعید و ادهم خوشتر
V kruhu oblohy, jejíž hloubka je neviditelná,
je číše, z níž všechny napájejí po řadě;
když směna dojde k tvé řadě, nevzdychej;
pij víno s veselým srdcem, neboť je to řada, ne bezpráví.
در دایره سپهر ناپیدا غور
جامی‌ست که جمله را چشانند بدور
نوبت چو به دور تو رسد آه مکن
می نوش به خوشدلی که دور است نه جور
Včera jsem viděl hrnčíře na trhu:
na kus hlíny znovu a znovu dupal;
a ta hlína mu řečí svého stavu pravila:
byla jsem jako ty — nakládej se mnou dobře.
دی کوزه‌گری بدیدم اندر بازار
بر پاره گلی لگد همی زد بسیار
و آن گل بزبان حال با او می‌گفت
من همچو تو بوده‌ام مرا نیکودار
Z toho vína, jež je věčným životem — pij;
je jměním rozkoše mládí — pij;
pálí jak oheň, avšak žal
hojí jak voda života — pij.
ز آن می که حیات جاودانیست بخور
سرمایه لذت جوانی است بخور
سوزنده چو آتش است لیکن غم را
سازنده چو آب زندگانی است بخور
Piješ-li víno, pij s moudrými,
nebo s modlou tulipánolící, usměvavou, pij;
nepij mnoho, nemel pořád, nerozhlašuj;
pij málo, a občas, a v skrytu pij.
گر باده خوری تو با خردمندان خور
یا با صنمی لاله رخی خندان خور
بسیار مخور ورد مکن فاش مساز
اندک خور و گه گاه خور و پنهان خور
Je chvíle úsvitu — vstaň, ó podivuhodný hochu,
naplň rubínovým vínem křišťálový pohár,
neboť tuto jedinou chvíli, vypůjčenou v tomto koutu zániku,
budeš dlouho hledat a už ji nenajdeš.
وقت سحر است خیز ای طرفه پسر
پر بادهٔ لعل کن بلورین ساغر
کاین یکدم عاریت در این کنج فنا
بسیار بجویی و نیابی دیگر
Ze všech, kdo šli touto dlouhou cestou,
kdo se vrátil, aby nám pověděl tajemství?
Tedy na této křižovatce chtivosti a nouze
hleď, ať nic nenecháš, neboť se nevrátíš.
از جملهٔ رفتگان این راه دراز
باز آمده کیست تا به ما گوید راز
پس بر سر این دو راههٔ آز و نیاز
تا هیچ نمانی که نمی‌آیی باز
Ó moudrý starče, vstaň dříve,
a ono dítě, jež prosívá prach, ostře pozoruj;
dej mu radu, řekni: prosívej jemně, jemně
mozek Kajkobáda a oko Parvíze.
ای پیر خردمند پگه‌تر برخیز
و آن کودک خاکبیز را بنگر تیز
پندش ده گو که نرم نرمک می‌بیز
مغز سر کیقباد و چشم پرویز
Je chvíle úsvitu — vstaň, ó prameni půvabu,
jemně, jemně pij víno a hraj na loutnu čang,
neboť ti, kdo jsou, nezůstanou dlouho,
a ti, kdo odešli, nikdo se nevrací.
وقت سحر است خیز ای مایه ناز
نرمک نرمک باده خور و چنگ نواز
کانها که بجایند نپایند بسی
و آنها که شدند کس نمیاید باز
Ptáka jsem viděl sedět na hradbách Túsu,
před sebou položenou lebku Kajkávúse;
k lebce pravil: běda, běda,
kde je zvuk zvonků a kde nářek bubnů?
مرغی دیدم نشسته بر باره طوس
در پیش نهاده کله کیکاووس
با کله همی گفت که افسوس افسوس
کو بانگ جرسها و کجا ناله کوس
Je to číše, jíž rozum splétá chválu,
sto polibků z lásky na její čelo vtiskuje;
tento hrnčíř času tak spanilou číši
tvoří — a zase o zem ji hází.
جامی است که عقل آفرین میزندش
صد بوسه ز مهر بر جبین میزندش
این کوزه‌گر دهر چنین جام لطیف
می‌سازد و باز بر زمین میزندش
Chajjáme, jsi-li opilý vínem, buď vesel;
s měsícolící sedíš-li, buď vesel;
poněvadž konec věci světa je nebytí,
představ si, že nejsi; a dokud jsi, buď vesel.
خیام اگر ز باده مستی خوش باش
با ماهرخی اگر نشستی خوش باش
چون عاقبت کار جهان نیستی است
انگار که نیستی چو هستی خوش باش
Do dílny hrnčíře jsem vešel v noci,
viděl jsem dva tisíce džbánů — mluvících i němých;
náhle jeden džbán vydal výkřik:
kde je hrnčíř a kupec džbánu a prodavač džbánu?
در کارگه کوزه‌گری رفتم دوش
دیدم دو هزار کوزه گویا و خموش
ناگاه یکی کوزه برآورد خروش
کو کوزه‌گر و کوزه‌خر و کوزه فروش
Čas se stydí za toho,
kdo v žalu o dny sedí s těžkým srdcem;
pij víno ze sklenice s nářkem čangu,
dřív než sklenice dopadne na kámen.
ایام زمانه از کسی دارد ننگ
کو در غم ایام نشیند دلتنگ
می خور تو در آبگینه با ناله چنگ
زان پیش که آبگینه آید بر سنگ
Od těla černé hlíny až k výši Saturnu
jsem rozřešil všechny obecné nesnáze;
lstí jsem rozvázal pouta každé nesnáze;
každé pouto se rozvázalo, kromě pouta smrti.
از جرم گل سیاه تا اوج زحل
کردم همه مشکلات کلی را حل
بگشادم بندهای مشکل به حیل
هر بند گشاده شد به جز بند اجل
S cypřišovou postavou, svěžejší než mandel růží,
nepouštěj z ruky číši vína a lem růže,
dřív než náhle větrem smrti se stane
košile našeho života jak košile růže.
با سرو قدی تازه‌تر از خرمن گل
از دست منه جام می و دامن گل
زان پیش که ناگه شود از باد اجل
پیراهن عمر ما چو پیراهن گل
Ó příteli, pojď, žal o zítřek nejezme,
a tuto jedinou chvíli života počítejme za kořist;
zítra, až tímto zájezdním hostincem zániku projdeme,
budeme rovni těm sedmitisíciletým.
ای دوست بیا تا غمِ فردا نخوریم
وین یک دمِ عمر را غنیمت شمریم
فردا که ازین دیرِ فنا درگذریم
با هفت‌هزارسالگان سربه‌سریم
Toto nebeské kolo, v němž jsme zmateni,
za lucernu přeludu je pokládáme za přirovnání;
slunce je kahan a svět lucerna,
my jsme jak obrazy, jež se v ní matou.
این چرخ فلک که ما در او حیرانیم
فانوس خیال از او مثالی دانیم
خورشید چراغ دان و عالم فانوس
ما چون صوریم کاندر او حیرانیم
Vstaň ze spánku — napijme se vína,
dřív než od času utržíme ránu;
neboť toto kolo se vzpurnou tváří, náhle jednoho dne,
nedá tolik času, abychom se napili trochu vody.
برخیز ز خواب تا شرابی بخوریم
زان پیش که از زمانه تابی بخوریم
کاین چرخ ستیزه روی ناگه روزی
چندان ندهد زمان که آبی بخوریم
Vstanu a učiním rozhodnutí pro ryzí víno,
barvu své tváře v barvu datle proměním;
tomuto rozumu, jenž koná zbytečné dílo, hrst vína
do tváře chrstnu, abych jej uspal.
برخیزم و عزم باده ناب کنم
رنگ رخ خود به رنگ عناب کنم
این عقل فضول پیشه را مشتی می
بر روی زنم چنانکه در خواب کنم
Na loži prachu vidím spící,
pod zemí vidím skryté;
kam až hledím do pouště nebytí,
i nezrozené i odešlé vidím.
بر مفرش خاک خفتگان می‌بینم
در زیرزمین نهفتگان می‌بینم
چندانکه به صحرای عدم مینگرم
ناآمدگان و رفتگان می‌بینم
Jak dlouho budeme každý den zajatci rozumu?
Ve světě, co století co jednodenní, se staneme;
dej do číše víno, dřív než my
v dílně hrnčířů se staneme džbánem.
تا چند اسیر عقل هر روزه شویم
در دهر چه صد ساله چه یکروزه شویم
در ده تو بکاسه می از آن پیش که ما
در کارگه کوزه‌گران کوزه شویم
Poněvadž náš příbytek v tomto světě není stálý,
pak bez vína a milé je to veliká chyba;
jak dlouho pro odvěké a nově stvořené má naděje a strach?
Až já odejdu, svět co nově stvořený co odvěký.
چون نیست مقام ما در این دهر مقیم
پس بی می و معشوق خطائیست عظیم
تا کی ز قدیم و محدث امیدم و بیم
چون من رفتم جهان چه محدث چه قدیم
Slunce hlínou skrýt nedovedu,
a tajemství času vyslovit nedovedu;
z moře přemítání vynesl rozum
perlu, kterou ze strachu provrtat nedovedu.
خورشید به گل نهفت می‌نتوانم
و اسرار زمانه گفت می‌نتوانم
از بحر تفکرم برآورد خرد
دری که ز بیم سفت می‌نتوانم
Nepřítel mylně řekl, že jsem filosof;
Bůh ví, že to, co řekl, nejsem;
avšak poněvadž jsem si v tomto žalu postavil hnízdo,
kéž bych aspoň nakonec věděl, kdo jsem.
دشمن به غلط گفت که من فلسفیم
ایزد داند که آنچه او گفت نیم
لیکن چو در این غم آشیان آمده‌ام
آخر کم از آنکه من بدانم که کیم
My jsme i kořen radosti i důl žalu,
jsme i jmění spravedlnosti i povaha bezpráví;
jsme i nízcí i vysocí, i dokonalost i úbytek,
zrezivělé zrcadlo i číše Džamšídova.
مائیم که اصل شادی و کان غمیم
سرمایهٔ دادیم و نهاد ستمیم
پستیم و بلندیم و کمالیم و کمیم
آئینهٔ زنگ خورده و جام جمیم
Já víno nepiji proto, že jsem bez prostředků,
ani ze žalu z hanby a opojení nepiji;
já jsem víno pro radost srdce pil;
teď, když ses usadila v mém srdci, nepiji.
من می نه ز بهر تنگدستی نخورم
یا از غم رسوایی و مستی نخورم
من می ز برای خوشدلی میخوردم
اکنون که تو بر دلم نشستی نخورم
Já bez ryzího vína žít nedovedu,
bez vína nést břímě těla nedovedu;
já jsem otrokem té chvíle, kdy sákí řekne:
vezmi ještě jednu číši — a já nedovedu.
من بی می ناب زیستن نتوانم
بی باده کشید بارتن نتوانم
من بنده آن دمم که ساقی گوید
یک جام دگر بگیر و من نتوانم
Chvílemi kdosi vystoupí: to jsem já!
S bohatstvím a se stříbrem a zlatem přijde: to jsem já!
Jakmile jeho dílko jednoho dne dostane řád,
náhle z úkladu vystoupí smrt: to jsem já!
هر یک چندی یکی برآید که منم
با نعمت و با سیم و زر آید که منم
چون کارک او نظام گیرد روزی
ناگه اجل از کمین برآید که منم
Nějaký čas jsme v dětství chodili k učiteli,
nějaký čas jsme se svým mistrovstvím sami těšili;
slyš konec řeči, co nás potkalo:
z prachu jsme přišli a za větrem jsme šli.
یک چند به کودکی باستاد شدیم
یک چند به استادی خود شاد شدیم
پایان سخن شنو که ما را چه رسید
از خاک در آمدیم و بر باد شدیم
Ani den nejsem volný od pout světa,
ani na jeden dech nejsem rád z vlastního bytí;
u času jsem se hodně vyučil,
v díle světa dosud nejsem mistr.
یک روز ز بند عالم آزاد نیم
یک دمزدن از وجود خود شاد نیم
شاگردی روزگار کردم بسیار
در کار جهان هنوز استاد نیم
Na včerejšek, jenž minul, vůbec nevzpomínej,
na zítřek, jenž nepřišel, nekřič;
na nepřišlé a minulé nestav základ,
teď buď vesel a věk za vítr nepouštěj.
از دی که گذشت هیچ ازو یاد مکن
فردا که نیامده ست فریاد مکن
برنامده و گذشته بنیاد مکن
حالی خوش باش و عمر بر باد مکن
Ó oko, nejsi-li slepé, na hrob pohleď,
a na tento svět plný zmatku a vřavy pohleď;
králové a velmoži a vládci jsou pod hlínou;
tváře jak měsíc, v tlamě mravence, pohleď.
ای دیده اگر کور نئی گور ببین
وین عالم پر فتنه و پر شور ببین
شاهان و سران و سروران زیر گلند
روهای چو مه در دهن مور ببین
Vstaň a nejez žal o tento pomíjivý svět,
sedni si a chvíli stráv v radosti;
kdyby v povaze světa byla věrnost,
řada by k tobě nedošla od jiných.
برخیز و مخور غم جهان گذران
بنشین و دمی به شادمانی گذران
در طبع جهان اگر وفایی بودی
نوبت بتو خود نیامدی از دگران
Poněvadž sklizeň člověka v této solné poušti
není než jíst hoře, dokud nevyrve duši,
šťastné srdce toho, kdo z tohoto světa brzy odešel,
a klidný ten, kdo vůbec na svět nepřišel.
چون حاصل آدمی در این شورستان
جز خوردن غصه نیست تا کندن جان
خرم دل آنکه زین جهان زود برفت
و آسوده کسی که خود نیامد به جهان
Odcházím, neboť v tomto obydlí být obětí bezpráví —
v ruce nezůstane nic než vítr;
ten ať se raduje z mé smrti,
kdo z ruky smrti dovede být svoboden.
رفتم که در این منزل بیداد بدن
در دست نخواهد به جز از باد بدن
آن را باید به مرگ من شاد بدن
کز دست اجل تواند آزاد بدن
Pijana jsem viděl sedět na oři země:
ani nevíra ani islám ani svět ani víra,
ani pravda ani skutečnost ani zákon ani jistota;
ve dvou světech čí srdce se odváží tohoto?
رندی دیدم نشسته بر خنگ زمین
نه کفر و نه اسلام و نه دنیا و نه دین
نه حق نه حقیقت نه شریعت نه یقین
اندر دو جهان کرا بود زهره این
Spokojit se s jednou kostí jak sup
je lepší než být příživníkem u stolu ničemy;
se svým ječným chlebem, věru, je lépe
než být pošpiněný a scezený pro každého ohavníka.
قانع به یک استخوان چو کرکس بودن
به ز آن که طفیل خوان ناکس بودن
با نان جوین خویش حقا که به است
کالوده و پالوده هر خس بودن
Jeden zástup přemítá na cestě víry,
jeden zástup upadl v domněnku, na cestě jistoty;
bojím se, aby jednoho dne nezazněl hlas:
ó nevědomí, cesta není ani ona ani tato.
قومی متفکرند اندر ره دین
قومی به گمان فتاده در راه یقین
میترسم از آن که بانگ آید روزی
کای بیخبران راه نه آنست و نه این
Je na nebi kráva a jméno jí Parvín,
jiná kráva skrytá pod zemí;
otevři oko rozumu pohledem jistoty:
pod a nad dvěma kravami hrst oslů viz.
گاویست در آسمان و نامش پروین
یک گاو دگر نهفته در زیر زمین
چشم خردت باز کن از روی یقین
زیر و زبر دو گاو مشتی خر بین
Kdybych nad nebem měl ruku jako Bůh,
zvedl bych toto nebe z prostředka pryč;
znovu bych učinil jiné nebe, takové,
aby svobodný k touze srdce snadno dospěl.
گر بر فلکم دست بدی چون یزدان
برداشتمی من این فلک را ز میان
از نو فلکی دگر چنان ساختمی
کازاده بکام دل رسیدی آسان
Neposlouchej slovo od těch, kdo přišli s časem,
žádej scezené víno od těch, kdo přišli vyšňořeni;
odešli jeden po druhém ti, kdo přišli vpředu,
a nikdo nedává znamení o těch, kdo se vrátí.
مشنو سخن از زمانه ساز آمدگان
می خواه مروق به طراز آمدگان
رفتند یکان یکان فراز آمدگان
کس می ندهد نشان ز بازآمدگان
Pít víno a kroužit kolem sličných
je lepší než provozovat pokrytectví askety;
bude-li milenec a opilý v pekle,
pak tvář ráje nikdo neuvidí.
می خوردن و گرد نیکوان گردیدن
به زانکه بزرق زاهدی ورزیدن
گر عاشق و مست دوزخی خواهد بود
پس روی بهشت کس نخواهد دیدن
Nemá cenu veselé srdce žalem trápit,
nebo svůj líbezný čas o kámen strasti třít;
nikdo nezná skryté, co má být;
je třeba vína a milé a odpočinku po libosti.
نتوان دل شاد را به غم فرسودن
وقت خوش خود بسنگ محنت سودن
کس غیب چه داند که چه خواهد بودن
می باید و معشوق و به کام آسودن
Ten palác, jenž se s kolem měřil ramenem,
u jeho prahu králové kladli tvář;
viděli jsme, že na jeho cimbuří hrdlička
sedíc pravila: kú-kú-kú-kú.
آن قصر که با چرخ همیزد پهلو
بر درگه آن شهان نهادندی رو
دیدیم که بر کنگره‌اش فاخته‌ای
بنشسته همی گفت که کوکوکوکو
Z našeho příchodu a odchodu, kde je zisk?
A z niti naděje našeho věku, kde je útek?
Tolik spanilých hlav a nohou světa
hoří a stává se prachem — kde je dým?
از آمدن و رفتن ما سودی کو
وز تار امید عمر ما پودی کو
چندین سروپای نازنینان جهان
می‌سوزد و خاک می‌شود دودی کو
Až z těla odejde čistá duše má a tvá,
dvě cihly položí na jámu mou a tvou;
a pak, na cihlu pro hrob jiných,
do formy udupou prach můj a tvůj.
از تن چو برفت جان پاک من و تو
خشتی دو نهند بر مغاک من و تو
و آنگاه برای خشت گور دگران
در کالبدی کشند خاک من و تو
Pij víno, neboť nebe pro záhubu mou a tvou
má úmysl proti čisté duši mé a tvé;
sedni si na zeleň a pij jasné víno,
neboť tato zeleň hojně vyraší z prachu mého a tvého.
می‌خور که فلک بهر هلاک من و تو
قصدی دارد بجان پاک من و تو
در سبزه نشین و می روشن میخور
کاین سبزه بسی دمد ز خاک من و تو
Ze všeho kromě vína je lépe držet se krátce,
a to víno, z rukou stanových krásek lépe;
opojení a kalandarství a bloudění — lépe;
doušek vína, od měsíce k rybě, lépe.
از هر چه بجز می است کوتاهی به
می هم ز کف بتان خرگاهی به
مستی و قلندری و گمراهی به
یک جرعه می ز ماه تا ماهی به
Hle, vánkem úsvitu je lem růže rozerván,
slavík krásou růže rozradostněn;
ve stínu růže usedni, neboť mnoho těchto růží
do prachu opadá a my jsme prachem.
بنگر ز صبا دامن گل چاک شده
بلبل ز جمال گل طربناک شده
در سایه گل نشین که بسیار این گل
در خاک فرو ریزد و ما خاک شده
Jak dlouho budu jíst žal o to, mám-li či ne,
a tento život v radosti stráv či ne?
Naplň pohár vína, neboť mi není známo,
zda tento dech, jejž vdechnu, vydechnu či ne.
تا کی غم آن خورم که دارم یا نه
وین عمر به خوشدلی گذارم یا نه
پرکن قدح باده که معلومم نیست
کاین دم که فرو برم برآرم یا نه
Doušek starého vína je lepší než nové království,
a než vše, co není víno, vzít cestu ven je lépe;
v ruce, než trůn Feridúnův stokrát lepší
cihla na hrdle sudu, než království Kajchosrovo.
یک جرعه می کهن ز ملکی نو به
وز هرچه نه می طریق بیرون شو به
در دست به از تخت فریدون صد بار
خشت سر خم ز ملک کیخسرو به
Ten podíl ze světa, jejž sníš nebo oblečeš,
jsi omluven, usiluješ-li o něj;
zbytek je všechen zdarma bez ceny, střez se,
ať drahocenný věk zaň neprodáš.
آن مایه ز دنیا که خوری یا پوشی
معذوری اگر در طلبش میکوشی
باقی همه رایگان نیرزد هشدار
تا عمر گرانبها بدان نفروشی
Příchodem jara a odchodem zimy
se listy našeho bytí svinují;
pij víno! nejez žal, neboť mudrc pravil:
žaly světa jsou jako jed, a jejich protijedem je víno.
از آمدن بهار و از رفتن دی
اوراق وجود ما همی گردد طی
می خور! مخور اندوه که فرمود حکیم
غمهای جهان چو زهر و تریاقش می
Od hrnčíře jsem koupil jednou džbán;
ten džbán pověděl o všelijakých tajemstvích:
králem jsem byl a zlatou číši jsem měl,
teď jsem se stal džbánem každého opilce.
از کوزه‌گری کوزه خریدم باری
آن کوزه سخن گفت ز هر اسراری
شاهی بودم که جام زرینم بود
اکنون شده‌ام کوزه هر خماری
Ó ty, jenž jsi výtvorem čtyř a sedmi,
a od sedmi a čtyř neustále jsi v ohni,
pij víno, neboť tisíckrát a víc jsem ti řekl:
návratu nemáš — když jsi odešel, odešel jsi.
ای آنکه نتیجهٔ چهار و هفتی
وز هفت و چهار دایم اندر تفتی
می خور که هزار بار بیشت گفتم
باز آمدنت نیست چو رفتی رفتی
Ó srdce, ty k tajemstvím hádanky nedospěješ,
k jemnosti chytrých moudrých nedospěješ;
zde rubínovým vínem si udělej ráj,
neboť tam, kde je ráj, dospěješ či ne — nejisté.
ایدل تو به اسرار معما نرسی
در نکته زیرکان دانا نرسی
اینجا به می لعل بهشتی می ساز
کانجا که بهشت است رسی یا نرسی
Ó příteli, pravdu slyš ode mne jedno slovo:
buď s rubínovým vínem a se stříbrotělou;
neboť ten, kdo stvořil svět, je bezstarostný
o knír někoho jako ty a vous někoho jako já.
ای دوست حقیقت شنواز من سخنی
با باده لعل باش و با سیم تنی
کانکس که جهان کرد فراغت دارد
از سبلت چون تویی و ریش چو منی
Ó kéž by bylo místo pro spočinutí,
nebo kéž by šlo dospět touto dálnou cestou;
kéž by po sto tisících letech ze srdce hlíny,
jak zeleň, naděje vyrašila!
ای کاش که جای آرمیدن بودی
یا این ره دور را رسیدن بودی
کاش از پی صد هزار سال از دل خاک
چون سبزه امید بر دمیدن بودی
O kámen jsem včera udeřil kášánský džbán;
opilý jsem byl, když jsem provedl toto hýření;
řečí svého stavu mi džbán pravil:
byl jsem jako ty — i ty budeš jako já.
بر سنگ زدم دوش سبوی کاشی
سرمست بدم که کردم این عیاشی
با من به زبان حال می‌گفت سبو
من چون تو بدم تو نیز چون من باشی
Na ratolesti naděje kdybych našel plod,
i své niti bych konec našel;
jak dlouho z těsnoty vězení bytí?
Kéž bych k nebytí našel dveře.
بر شاخ امید اگر بری یافتمی
هم رشته خویش را سری یافتمی
تا چند ز تنگنای زندان وجود
ای کاش سوی عدم دری یافتمی
Vezmi číši a džbán, ó srdci milá,
sedni bezstarostně na poli a na kraji potoka;
mnohou drahou bytost zlovolné kolo
stokrát učinilo číší a stokrát džbánem.
بر گیر پیاله و سبو ای دلجوی
فارغ بنشین بکشتزار و لب جوی
بس شخص عزیز را که چرخ بدخوی
صد بار پیاله کرد و صد بار سبوی
Starce jsem viděl v domě opilcově;
řekl jsem: nedáš nějakou zvěst o odešlých?
Řekl: pij víno, neboť jako my mnozí
odešli, a zvěst se nevrátila žádná.
پیری دیدم به خانهٔ خماری
گفتم نکنی ز رفتگان اخباری
گفتا می خور که همچو ما بسیاری
رفتند و خبر باز نیامد باری
Jak dlouho řeč o pěti a čtyřech, ó sákí?
Nesnáz, co jedna co sto tisíc, ó sákí;
prach jsme všichni — nalaď čang, ó sákí;
vítr jsme všichni — přines víno, ó sákí.
تا چند حدیث پنج و چار ای ساقی
مشکل چه یکی چه صد هزار ای ساقی
خاکیم همه چنگ بساز ای ساقی
بادیم همه باده بیار ای ساقی
Kam až hledím na každou stranu,
v zahradě teče z Kausaru potok;
pláň je jak ráj — o Kausaru mluv méně,
sedni si v ráji s rajskou tváří.
چندان که نگاه می‌کنم هر سویی
در باغ روان است ز کوثر جویی
صحرا چو بهشت است ز کوثر کم گوی
بنشین به بهشت با بهشتی رویی
Buď vesel, neboť tvůj osud uvařili už včera,
osvobodili se od touhy po tobě už včera;
co ti mám vyprávět — na tvůj požadavek, už včera,
ustanovili rozhodnutí tvého zítřejšího díla už včera.
خوش باش که پخته‌اند سودای تو دی
فارغ شده‌اند از تمنای تو دی
قصه چه کنم که به تقاضای تو دی
دادند قرار کار فردای تو دی
Do dílny hrnčířů jsem vešel s úmyslem:
u paty kruhu jsem viděl mistra stát;
směle dělal džbánu ucho a hrdlo
z hlavy krále a z ruky žebráka.
در کارگه کوزه‌گری کردم رای
در پایه چرخ دیدم استاد بپای
میکرد دلیر کوزه را دسته و سر
از کله پادشاه و از دست گدای
Do ucha mého srdce nebe tajně pravilo:
rozhodnutí, jež je od osudu, ode mne znáš;
kdybych ve svém kroužení měl ruku,
osvobodil bych se od závrati.
در گوش دلم گفت فلک پنهانی
حکمی که قضا بود ز من میدانی
در گردش خویش اگر مرا دست بدی
خود را برهاندمی ز سرگردانی
Z toho džbánu vína, v němž není žádné škody,
naplň číši, vypij, dej mi ještě jednu;
dřív než, ó modlo, někde na cestě
prach můj a tvůj hrnčíř v džbán promění.
زان کوزهٔ می که نیست در وی ضرری
پر کن قدحی بخور بمن ده دگری
زان پیشتر ای صنم که در رهگذری
خاک من و تو کوزه‌کند کوزه‌گری
Kdyby můj příchod byl v mé vůli, nepřišel bych,
a kdyby i odchod byl v mé vůli, kdy bych odešel?
Nebylo by lépe, abych v tomto zbořeném hostinci
ani nepřišel ani neodešel ani nebyl?
گر آمدنم بخود بدی نامدمی
ور نیز شدن بمن بدی کی شدمی
به زان نبدی که اندر این دیر خراب
نه آمدمی نه شدمی نه بدمی
Kdyby vypadl z pšeničné mouky chléb,
a z vína dva many, a z ovce kýta,
s tulipánolící a koutem zahrady,
byla by to taková rozkoš, jaká není každého sultána.
گر دست دهد ز مغز گندم نانی
وز می دو منی ز گوسفندی رانی
با لاله رخی و گوشه بستانی
عیشی بود آن نه حد هر سلطانی
Kdyby dílo nebes bylo váženo spravedlností,
celý stav nebes by byl příjemný;
a kdyby byla spravedlnost v dílech oblohy,
kdy by srdce hodných lidí strádalo?
گر کار فلک به عدل سنجیده بدی
احوال فلک جمله پسندیده بدی
ور عدل بدی بکارها در گردون
کی خاطر اهل فضل رنجیده بدی
Hej, hrnčíři, na nohy, jsi-li střízlivý:
jak dlouho budeš utlačovat prach lidí?
Prst Feridúnův a dlaň Kajchosrovu
jsi položil na kruh — co si myslíš?
هان کوزه‌گرا بپای اگر هشیاری
تا چند کنی بر گل مردم خواری
انگشت فریدون و کف کیخسرو
بر چرخ نهاده‌ای چه می‌پنداری
V čas ranního vína, ó modlo se šťastným krokem,
slož píseň a přines vpřed víno,
neboť do prachu vrhlo sto tisíc Džamů a Kajů
tento příchod letního měsíce a odchod zimy.
هنگام صبوح ای صنم فرخ پی
برساز ترانه‌ای و پیش‌آور می
کافکند بخاک صد هزاران جم و کی
این آمدن تیرمه و رفتن دی

Citovat tuto pasáž

Rubájaty

Vyber formát a klikni na Kopírovat. Trvalý odkaz zavede každého čtenáře přesně do této části.

Podpořte tento projekt

Zde zdarma ke čtení. Koupí e-knihy podpoříte tuto práci.

E-kniha brzy

E-knižní vydání v tomto jazyce se připravuje.(Čeština)